OSVOBOZOVÁNÍ SE Z RODŮ

Nacházíte se: Akce a novinky -> OSVOBOZOVÁNÍ SE Z RODŮ

Odmala slýcháváme z různých zdrojů, že rodina je základem každé společnosti. Položili jste si ale někdy otázku, jak může být základem zdravé společnosti rodina, jejíž hodnoty jsou postaveny především na pokrytectví, manipulaci a intrikách? Co když do tohoto schématu už dávno nepatříte a žijete v něm jen z pouhé nutnosti? Co když cesta vaší duše vede jinam? Pokud si přiznáte jeden ze základních zákonů Vesmíru, že nic na tomto světě se neděje náhodou, je dost možné, že hlavním důvodem proč zrovna čtete tyto řádky, je výzva ke změně. Stojíte na křižovatce a nejspíše zažíváte vnitřní chaos. Ego a jeho blízká sestra mysl se snaží všemi možnými prostředky hájit starý způsob uvažování a vnímání tohoto světa. Aby si nad vámi udrželi moc, obhajují za každou cenu tradicemi osvědčený způsob žití. Na druhou stranu se z nitra ozývá duše a říká něco úplně jiného. Jejím jediným přáním je žít svobodný život a naplnit své poslání, kvůli kterému vstoupila do této reality. Dochází tak ke konfliktu rozumu s jeho nutkavou obhajobou tradice a upřímného volání duše volně dýchat. Výsledkem tohoto rozporu v nás je kompromis. Problém je, že za každý kompromis v našem životě platíme velkou daň v podobě životní energie. Dokonce se říká, že je lepší rozhodnout se špatně, než kráčet po stezce kompromisu. Toto neustálé přešlapování mezi tím co musím a našimi pokusy aspoň někdy naslouchat srdci, vede k vnitřní schizofrenii. Pokud tento způsob života včas nezastavíme, výsledkem může být v lepším případě fyzické a duševní vyčerpání. V horším případě nemoc nebo smrt.

Rozhodnutím, vystoupit ze zaběhlého pro nás již nevyhovujícího způsobu fungování rodiny a rodu, vstupujeme do období velké transformace. Náročnost této proměny závisí na mnoha okolnostech. Především záleží na psycho-energetickém náboji rodů, ze kterých pocházíme. Čím více je rodová linie založená na tradici dogmat a falešné morálky, tím náročnější pro nás bude se z tohoto rodového pole vymanit. Každou rodovou linii charakterizuje určitá energie. Toto fluidum nevytváří nikdo jiný než samotní rodoví příslušníci, kteří si na základě společného studia vyměňují v různých životech své role a tím i cenné zkušenosti. Bohužel ne každý rod se vyvíjí v souladu se svým původním záměrem. Mnoho karmou zatížených rodin tak může na dlouhá pokolení uvíznout ve schématech a programech, které jednotlivé duše svírají v nevědomosti a zabraňují jim v dalším rozvoji. Duch, který se rozhodne z tohoto tradičního modelu vystoupit, to má poté velmi těžké. Jednak je nucený čelit oné proti síle rodu, která se ho za každou cenu snaží oslabit a vrátit do původních vyšlapaných kolejí a současně ví, že aby se pozvedl na vyšší úroveň bytí, nezbývá mu než přijmout svůj podíl karmy, která ho s rodovou linií matky a otce propojuje.

Další, důležitou skutečností, která určuje ráz naší transformace, je míra našeho rozhodnutí. Pokud od srdce cítíme, že vnitřní proměna je pro náš duchovní vývoj nevyhnutelná, pak máme velkou šanci vytrvat až do konce. Pohonem a vůlí této obnovy je totiž světlo naši duše. S jejím svobodným rozhodnutím projít tímto procesem, k ní přichází i velká podpora z duchovního světa. Jestliže ale naše záměry projít změnou vychází z ega (mysli) a našim přáním je co nejdříve si kolonku transformace odškrtnout ze seznamu našeho chtění, pak budeme zklamáni. Procesu samotné transformace se totiž dotkneme jen velmi málo. Je důležité si uvědomit, že to jsme jen my sami, kteří procesem vnitřní proměny potřebují projít, aby se mohli dál rozvíjet.

Jednotné schéma tohoto osvobozování a jeho výsledek samozřejmě neexistuje. Každý z nás píše svůj vlastní příběh. Pro někoho může být smyslem jeho transformace získání pevnějšího postavení v rodině. Jeho velkou odměnou v procesu vnitřního uzdravování se pak stane hluboký pocit vlastní hodnoty. Díky této znovunalezené vnitřní důvěře se energie a vyzařování takového člověka změní k nepoznání. Jako celistvá a dospělá bytost začne z nitra zažívat pochopení, že to je jen on sám, kdo si bez pocitu viny ve vztahu k rodině volí míru a hranice žití. Pro některé bude naopak transformace spojená s uvědoměním si vlastní hodnoty úplným odchodem z rodiny a nakonec i rodu. Ať už se ale naše cesty v tomto životě rozcházejí nebo ne, cokoli v sobě uzdravíme, dotkne se příznivě celkové dynamiky rodiny a rodu. Uvědomme si, že náš současný život vůbec nemusí být z pohledu vývoje rodové linie konečný. Snažme se ale, co nám síly stačí, aby byl plnohodnotný. Zkusme se na svůj příběh dívat z perspektivy nekonečnosti, která původní úmluvě mezi členy naší rodiny duší dává zcela jiný hlubší a nadčasový význam.

Každý z nás má svobodnou vůli naložit se svým životem, jak nejlépe dovede. Naši rodinní blízcí se možná rozhodli pokračovat v cestě, která s tou naší již nerezonuje. Pořád ale mají stejně jako my svobodné právo jít si za svoji zkušeností. Z pohledu ducha není nic dobrého a nic špatného. V našem uzdravování nám velmi pomůže, když se na celý proces budeme dívat z pozice pozorovatele. Přes všechnu bolest, kterou můžeme během našeho přerodu zažívat, se neustále vracejme do laskavého nadhledu. Uvědomme si, že abychom se moli v této duální realitě vyvíjet, potřebujeme protisílu, která nás na naší cestě neustále testuje. S vděčností hleďme na své rodiče a sourozence jako na naše učitele. I oni jednoho dne dospějí k rozhodnutí projít očistným procesem vnitřní proměny. Teď ale na sebe možná vzali roli oné protisíly, díky níž můžeme růst a z housenek se měnit v motýly.

Modlitba za předky

Autor: Tomáš Šťastný